Téma: Louise L. Hay - O vyléčení rakoviny

Než Rozmarýnka najde ten text k roku Draka, mám takovou otázku pro vaše mozkové závity : Napadlo vás někdy, že i člověk, který hladí, také někdy potřebuje být pohlazen?

Jako každý den, i dnes vyjde Slunce pro všechny.

Mne najde s knihou Louise L. Hay: Miluj svůj život. Vzala jsem ji do rukou zase po letech, jen tak, pro připomenutí si, ale nemohu se odtrhnout. Najednou všemu, o čem píše, rozumím, zatímco před 5lety, kdy jsem ji poprvé brala do rukou, vůbec nic jsem nechápala. Cítila jsem, že mi má co říci, ale vůbec jsem jí nerozuměla. Moc ráda bych se s Louise L. Hay někdy osobně setkala!

Děkuji Vám, Sarkave. Obě víme, že prožitky mají svou hloubku, že není černé a bílé, ale ani šedé. Vysvětlit hloubku prožitku jednoduše nelze. Ta empatie je potřebná.

Maminka si užila hodně fyzické bolesti. Kdybych znala pana Nového... transvitalitou by ji
z ní sejmul.
Myslím, že i můj tatínek byl tou laskavou smrtí odměněn za svůj život.

Moje úvahy mě nesou dál: Nějak jsem si myslívala, že máme programy dobré a špatné – nyní myslím, že to tak není. Máme prostě programy. Jimi narážíme na programy druhých. Něco se děje, jiskří a my máme MOŽNOST něco si opět uvědomit, dostat informaci a proměnit ji ve zkušenost. Skrz ni hledáme sebe. Usilujeme o rovnováhu. A ta celková rovnováha se skládá z mnoha rovnováh-nerovnováh.

Děkuji Vám, Sarkave, za Váš příběh, Vaši bolest, kterou jste sem právě vložila.
Děkuji Vám za slova pochopení a povzbuzení. Každý je potřebujeme.

Milá Fanynko a Makovice,
děkuji za Váš dialog. Co se odhalování nitra týká, je to na nás...Já prožívala před 10 lety situaci, kdy "zdánlivě nepochopitelně" moje maminka onemocněla endogenní depresí.Tehdy jsem ještě neznala pana Nového, a maminka nakonec svoje rozhodnutí o nežití uskutečnila.Bohužel nezůstalo u jednoho, za dva roky nato to samé uskutečnil...bez jakékohokoliv signálu rodině nebo okolí...i můj mladší bratr, v té době 26 letý.Nebudu psát o tom, jakou bolest člověk prožíval, ale o cestě, která vede sdílením s lidmi, kteří se nebojí...nebojí se ztráty, protože jsou si vědomi toho, že "člověk není mírou života"...že "není sám svůj".Nic není "náhoda", ale ani "samozřejmost"...V bezpodmínečné lásce spočívá také moudrost rozlišování...
Fanynko, Vaše maminka, jak píšete, z tohoto bytí odešla tím nejkrásnějším způsobem-tak bych si to - zcela sobecky- taky přála...
Buďte...a opatrujte se!!!

dík, to je moc dobrý návod taky jdu studovat...a kupovat

Ano, souhlas. Najednou člověk vnímá životní hodnoty úplně jinak a po odeznělém trápení je najednou život mnohem krásnější , problémy menší a radost z docela obyčejných věcí častější a větší.

chci Vám ještě napsat můj pohled na vznik rakoviny,je to hodně laické a ke všemu nevím,zda to už tady nezaznělo,ale je to můj pohled
Vždy,když se tato nemoc u blízkých objevila,tak jí předcházely zpřeházené životní hodnoty a tím vznikající stresové situace.
V obou případech se dotyční po prodělané nemoci vnitřně změnili a to k lepšímu.

heřmánko,opravdu pravdivá slova,která jste nám zde napsala,myslím ty o tom,že naše chyby promítáme do ostatních...tedy doslovně řečeno Vámi - co mě popichuje na tom druhém,já sama nemám v sobě dořešené a ze všech našich špatností podezíráme i ty druhé, staré přísloví je přece "podle sebe soudím tebe"
jen mě teď napadá,je to tak i když se jedná o dobré stránky našich povah?
asi ano,jen ti lidé, kteří to tak mají bývají obvykle (bohužel) považování za naivní
jo a heřmánko,to zrcadlo,to je taky super

Heřmánko, to je tedy zpráva ...
Ještě řeším to mixování ... tedy to mletí semínka "na sucho".
Co to má všechno v sobě ukryto - semínko jedno ...

No toto Děkuji, zakoupím, zkusím - hlavně ta hormonální hladina u žen mi zaujala

Na zácpu taky. O lnu píše p. Nový v hlásání 111121-Len, čtení najdete pod záložkou aktuality, hlásání.
Internet o lnu říká následující:
- Lněné semínko obsahuje látky zvané lignany, které mají příznivé účinky na různé hormony a mohou pomáhat v boji proti rakovině, bakteriím, virům a plísním. Lněné semínko obsahuje až 800x více lignanů než většina ostatních potravin.
Lněné semínko obsahuje také omega-6 mastné kyseliny (ve formě kyseliny linolenové).
- Tyto esenciální mastné kyseliny účinkují v celém těle jako ochrana buněčné membrány, zevní blanky, která je jakýmsi strážcem všech buněk; propouští do nich potřebné živiny a brání vstupu škodlivin. Tato funkce vysvětluje, proč může mít lněný olej tak dalekosáhlé léčivé účinky.
Jedna z esenciálních mastných kyselin, která je obsažena ve lněném semenu, je známá jako omega-3 mastná kyselina - kyselina alfa-linolenová. Ta má příznivý vliv na naši nervovou soustavu a zlepšuje stav pokožky a buněk.
- Lněné semínko obsahuje fytoestrogeny, rostlinné estrogeny, které se podobají ženským estrogenům, takže olej může působit na menstruační cyklus tím, že vyvažuje poměr mezi estrogenem a progesteronem. Pomáhá zlepšovat stav děložní sliznice a tím může ovlivnit některé formy neplodnosti.
Například Dr. Lillian Thompsonová z University of Toronto podrobila výzkumu ženy s čerstvě určenou diagnózou rakoviny prsu. Tyto ženy potom denně dostávaly k jídlu rozemletá lněná semínka (25 g). Mezi diagnózou a operací uběhly v průměru asi tři týdny a výsledek předčil očekávání. Při operaci, když lékaři nádor odstranili, zjistili, že se výrazně zmenšil.
Příprava a použití:
• Protirakovinové látky se ve lněném semínku nacházejí nejen ve slupce ,ale i vně semínka, proto ho musíme semlít, (ve mlýnku na mák,nebo kávu) a ihned konzumovat (Pozor – nemlít do zásoby!).
• Účinek se dostavuje jen v surovém stavu – bez tepelné úpravy (pro jiné léčebné účely se semínko používá vcelku a po zalití studenou ,nebo vřící vodou).
• Lněné semínko (olej) se musí vždy konzumovat spolu s potravinami bohatými na bílkoviny, které obsahují síru ( sýry, ořechy, cibule, pór, česnek, pažitka). Nejlepší kombinace je cottage cheese, tvaroh ,nebo jogurt. Proč? Tuky se stanou ve vodě rozpustné jen tehdy, pokud se sloučí s bílkovinami, čímž se zvýší jejich vstřebatelnost. Pokud se toto neuskuteční mnohé životně důležité funkce se oslabí, ba až poškodí. Jako první poklesne zásobování organismu dostatečným množstvím kyslíku.
• Léčebná kůra trvá 3 měsíce. V průběhu následujících 3 týdnů postupně snížíme dávku na 1 PL denně.
• Preventivní dávka je denně 1 PL bez přestávek.
Recept dle Dr. Johanny Budwigové
150 g cottage cheese, 2-5 PL lněného oleje, 1-3 PL čerstvě semletých lněných semínek a špetka „čili“ papriky. Při mixování (použijeme mixér) přidat tolik vody, aby měla směs krémovou konzistenci.
Další vhodné dopňky kůry se lněným semínkem
Při jakékoliv dietě je nevyhnutné nezapomínat na dostatečný,ne však nucený , příjem tekutin jakými jsou - voda, urologické/ledvinové čaje (list břízy bělokoré , přeslička rolní, zlatobýl obyčejný, kopřiva, rdesno ptačí), zelený čaj - vše neslazeno, nebo jen minimálně a to medem. Při rozpadu rakovinových buněk, se uvolňují toxické látky, které je třeba odvést z těla ven. Proto je žádoucí užívat současně šťávu z červené řepy (3 řepy, 2 karotky, 1 celer, 1 brambor velikosti slep. vejce,1 petržel).
Průběh a výsledek kůry podpoříme úplným vyloučením cukru, živočišných tuků, omezením příjmu masa na minimum a zároveň stravováním sedle zásad dělené stravy, která trávení odlehčí a je nápomocna dalším léčebným a protirakovinovým procesům.

Lnění semínko s tvarohem na raka? No toto, já myslela, že lněné semínko je na zácpu... Vygugluju, pročtu, nastuduju... Taková jednoduchá receptura, dostupná, to by byla bomba, kdyby to fakt fungovalo Neberte to, Heřmánko, osobně jako projev nedůvěry, prosím Jen kdybyste mohla blíže specifikovat... Jsem ten typ, co čte návod k použití i u Acylpyrinu

Rozmarýnko a Makovičko, neberte si nic osobně. Tady na těchto stránkách to tak chodí. Ve vlnách. Sinusoidách. Buď je tu přelidněno anebo nastane liduprázdno. Něčím se píchne do vosího hnízda a bzučí to tu jako v úle a pak nastane čas k nádechu a výdechu a pozastavení se a k najití "ještěrky" a k pochopení lidských zrcadel a co se v nich zrcadlí z nás samotných. Je dobré se nejdříve podívat do svého nitra a zeptat se tam, co mě to tak popíchlo v písmenkách toho druhého, není to nějaké moje dost dobře zakopané nedořešené obcházené rádoby zapomenuté "COSI?", než budu reagovat. Sama za sebe říkám, že to co mě popichuje na tom druhém, mám já sama v sobě nedořešené. Už jsem se odnaučila si lhát do vlastní kapsy. Nejlepším cvičením na to je dívat se dlouze opakuji dlouze a vytrvale do vlastních očí a říkat si jak se věci mají a neuhýbat očima. A hlavně nakonec se na sebe usmát, pochválit se a třeba se i obejmout a denně slupnout i se slupkou polévkovou lžíci lněných semínek, které poctivě rozkousáte a zajíte lžící tvarohu - to aby na vás měl krátké nohy "rak".

Také vám, přeji, Rozmarýnko, hezké popolední . S vámi je mi prima. Svá poučení z těchto stránek - jak já jim někdy říkala "trenažér života" - jsem už dostala. A i když tyto stránky neopouštím, jdu dál. Naučila jsem se mnoho - mnohé mě ty hry tady o lidech prozradily. Ale nechci vás tu už zatěžovat žádnými svými analýzami a radami. Pokud člověk hledá, tak si své zkušenostní prožitky prostě musí odtrpět sám.

Hezké popolední....i já jsem ráda, že tu jsme ve větším počtu...fajn, myslím, že se nic , co by mohlo někoho trápit, nepřihodilo, za šťourání se trochu stydím já, ale ráda mám jasno a doufám, že to tak Fanynka pobrala. Je na Vás, jestli si budeme o sobě povídat nebo o jiných , nebo o štěňátkách, jo, to já moc ráda... přeji prima den,

Hezký den všem, bála jsem se,že už jsme zde zůstaly samy dvě s Fanynkou, jsem tedy ráda,že jste,rozmarýno zaskočila
včera jsem přemýšlela,proč se to tu tak vylidnilo, pokud bych byla důvodem já, pak toho moc lituji a prosím ostatní - pouze čtoucí,aby mi to klidně dali najevo.
zase jsem se zde chtěla s Vámi podělit o krásný den - tedy noc,kdy přišla na svět dvě šťěňátka a jejich máma to všechno skoro sama zvládla, ten pocit,když Vám jde mráz po zádech a derou se Vám slzy radosti a stojíte v úžasu a obdivu nad přírodou a nad všehomírem

Dobré ranko. Tak jsem si myslela, že jsme tu všechny trochu silnější jedinci a že nás nevykolejí - tedy neodežene nějaký osobní nesouhlas . Asi nejsme. Sakryš, že bych se taky vzdala mé velmi příjemné drogy, dědkostránek? Protože monolog používám, jen když si nadávám a já nemám vůbec pocit, že bych něco vyvedla, raději bych s někým při raním čajíčku smysluplně splkla. Pořád mám chuť se prokousávat " Léčením rakoviny " , protože pokud nepřijdeme na to, jak ji z nás vyhnat, či vlastně raději ji vůbec neokusit, nepopojdeme....
Každopádně přeji hezký den, a já za sebe...určitě přijdu

Hm, mám obavy že brzy budou další zavřené dveře. Jestli makovice ještě nezanevřela - nezavřela, tak jsem chtěla jí napsat, že si nemyslím, že tu neodhlujeme nitro, jejda, tady se teda rozhodně dost odhalujeme a je právě na taktu a citu a empatii každého z nás jak umí se svěřenými informacemi pracovat. Fanynka nám taky mohla říct, je vám po tom houby, stejně byste tomu nerozuměly a tečka. Fanynka na sebe řekla hodně, ( mám na mysli i dřívější příspěvky) a měla na na mysli, abychom i my na sebe něco pověděly, třeba co řešíme, nebo chceme řešit. Sem většinou jde ten, kdo si něco odnese, ale i přinese

Mně jste svoje nitro už předvedla:
1) "Po ovoci poznáte je." Svoje ovoce jste mi už ukázala.
2) Údajně plníte, jak jste vedla napsala: "13 minut úsměvu do sebe,dobrý skutek, či 49 minut úsměvu na ostatní po dobu 403 dnů,protože je to fakt fuška....já se ho asi tak před rokem na něco ptala -tak to už mám zhruba 370 dnů za sebou,ale radši přetáhnu,ať nemám úsměvovej deficit". Vám tedy ty úsměvy věřit nejdou - žádné jste sem ještě nedala a pochybuji, že se umíte usmívat.
3) A ani v poradně jste nebyla.
Nemám tedy důvod vám věřit a komu nevěřím, s tím si povídat nechci.

Nikdo tady přece nepíše o svém nitru, ani Vy ne,Fanynko, to jen svými písmenky dáváme možnost ostatním, aby posoudili naše myšlenky a tím se (někteří) učíme a získáváme zkušenosti.
Znát naše nitro mají právo jen ti nejbližší.
A kdo v mém psaní vidí šťourání, je to jeho volba.

Celý den se raduji . Vždyť kolikrát já už na těchto stránkách byla vláčena! Pomalu už jako mediální hvězdy v bulváru! Myslím, že začínám mít konečně dobrou průpravu pro vstup do úspěšného života. Díky . A klidně pokračujte dál ve svých radovánkách, nenechte se mnou rušit .

Já jsem také ráda, Makovice, že jste ráda, hlavně že jste ráda. A co vaše nitro, když už tak šťouráte - ještě jsme ho neviděli? Zatímco sněhu jsme viděli v životě už dost.

Jo a k těm krásným dnům, dneska je jeden,jako vyšitej,zkuste (kdo máte tu možnost) si vyjít na velkou bílou pláň,do obličeje si nechte svítit to nízký ostrý slunko a pak už nic. A ještě k tomu křupe ten bílej čistej sníh Vám pod nohama

Děkuji,vše je tak, jak má být a každá reakce má za následek další. Já jsem váhala,zda reagovat a trochu se obávala Vaší reakce,ale teď jsem ráda.

....Děkuji. Rozumím

Reaguji na vaši reakci na mou reakci jako důsledek reakce dotčeného pána a vládce, na reakci poslušné Fan na jeho smrtelnou reakci na smrtelný stav jeho již zcela nedostatečně reagujícího na terapii organizmu v reakci na prognózu MUDra max 1 měsíc do předka. Jak vidíte, byla to složitá situace reakcí na reakce, až do totální imprdelizace. Hysterická reakce majitele, pána a velmi hlasitého vedoucího se dá řešit dvěma zcela protichůdnými metodami. Já jsem zvolil trpělivou a distanční a požádal jsem o Boží soud. Tím jsem obdržel své jiné problémy a na tento se vykašlal. Dělal jsem to jen kvůli klidu Fan, protože se sama začla nacházet a pracovat na své změně z otrokyně do energické, krásné a sebevědomé ženy. To všem raději nebudu zdůrazňovat, aby nenastaly žárlovlastnické protíže čtenáře. Každopádně vám Sluníčko, Kateřina, Levandulka a mnoho dalších zkušenějších, které mají s TR zkušenost, potvrdí, že cena není vysoká a nikdo normální by to nechtěl dělat ani za částky mnohem vyšší. Přesto možnost platit za TR je vaší odměnou a předpokladem funkce, podobně jako poradna na těchto stránkách a ten, kdo nic recipročně neučiní, nebude mít v režimu podobnému automatickému Božímu soudu důvod k radosti a z mé strany není hmotná vazba - prostě to chápu, že to tak má být a nemrhám časem určeným pro radování se na zjišťování, proč. Kdybych na tom lpěl, nepomohl bych. Někteří lidé neplatí za moje služby, ale vracejí to do systému bytí svojí láskou, laskavostí, úžasností, radostí, úsměvy, moudrostí a pro mě je také poctou, že jsem na světě bytí živ zrovna, když jsou živi i oni. A proto toto dělám, protože lidem, kterým jsem pomohl, jsem vděčný za to, že mi dali příležitost jim akcelerovat radost a oni jsou zase vděční ostatním, kteří je obklopují, včetně mě. A potom život stojí s takovými za to žít. A problémy a do určité míry v sebekázni kontrolované utrpení jsou tu proto, abycho nebyli líní a dokázali oddělit dobré od zlého, radost od bolesti, lásku od nenávisti. Většině těch, kteří zde čtou, jde právě o toto hledání. A Fan je zrovna teď vaším katalyzátorem. A dost. Hopky dupky do pelechu a myslet začněte až ráno. Nyní se můžete oddávat blaženému vědomí, že jste byli na světě další úžasný den...

A trochu přičmoudlého ega - To se každému nepovede...

Děvčata... , já si ani náhodou nemyslím, že bych se chtěla zabývat tím, co druhého bolí, nebo o tom ze svých důvodů nechce mluvit, a myslím, že nikdo z nás. Na účet druhého trápení se nehodlám bavit, ani ve spekulacích či náznacích, mě šlo jen o praktický dotaz protože...
přemýšlím hodně o tom, co je tu psáno a hledám hlavně východ z těch složitostí, co jsem tu četla.
Nerozumím tak docela právě té větě o které Fanynka píše že napsala Sarkave...že se jde radovat i přes problémy, že trápení je tak velké jak velké uneseme...tomu už snad rozumím, co se zdá jednomu neúnosné, druhý tak vidět nemusí a totéž by zvládl líp díky postojům v sobě, je tak?
No, pokud je to tak, že se zvládám radovat , když nemám nohy z toho, že mám pořád ještě ruce...pak tomu rozumím, Když zaplatím pokutu, za chybu na silnici - je to vlastně dobře, že se nestalo nic horšího...já to tady zjednodušuji, ale tak nějak to chápu já a proto já říkám, že se taky dost raduju. jen mě dost často dostávají situace, kde bych ráda pomohla, ale ono to jaksi nejde. Pak si říkám, je to asi proto, aby něco potřebného prožili ti, kterých se to týká...je tak?
Já se snažím povznášet nad problémy, hledat v nich poučení a cestu jak jinak a líp. I těžká nemoc může udělat člověka rázem duchovně zralejším a najednou vidícího život a dary v něm úplně jinak..nebo taky dlouho ne, může to být i naopak, pak se ale snažím taky vidět důvod. Někdy nemoc nese agresi, trápení zlobu a nenávist k těm co ho nemají...vím co píšu, zažila jsem a hodně blízko. Pevně jsem věřila a všechno v dobré víře dělala pro to, aby to dopadlo dobře (co je to dobře? - pro každého jiná hodnota) dopadlo to tak, že zloba zmizela - to pro mě bylo dobře protože bez zloby jde hodně problémů řešit konstruktivněji a lépe...taky šlo..
Proto, Fanynko, moc přeji, že to zvládnete tak, aby bylo pro Vás dobře. A Vy to zvládnete, protože ten problém znáte , postoj máte či budujete ( víííím jak nesmírně těžké je udržet mír v rodině - pokud nepřipustíte jinou cestu)
A dost takových těžkých myšlenek. Já vám řeknu jednu veselou, ano?
Naše milá Terezka, nalezeneček čubinka je vééélmi vynalézavá. Vítr nám rozerval zástěnu do sklípku, kde byly naskládány zásoby vody v petlahvích, některé i ochucené. Milá Terka se k nim dostala a udělala si z nich zajímavou hračku, všechny byly prokousané a bavila se tím, jak z nich stříkala voda. A my seděli v kuchyni, dívali se na ni jak skáče a raduje se jaké vodotrysky vyrábí a my seděli a chechtali se taky. Smích je nakažlivej, i ten psí Krásný večer všem...

A hurá do drbů!
Myslíte, že o tom to tady je?

že by Boží posel?

zdravím,rozmarýno, to je jedna z věcí,na kterou jsem se chtěla Fanynky zeptat.Chtěla jsem to už nechat být,ale udělala jste to za mě.
Nahlížím na to svým pohledem a tak bych se nemohla těšit z manželova uzdravení tak,jak by si tato životní situace zasluhovala,kdybych věděla, že tím někomu něco dlužím
já bych to asi vyřešila tak,že bych ty peníze znovu poslala s tím,že by o tom manžel nevěděl,bylo by to pro mne únosnější
no ale,třeba nevíme,třeba to tak nakonec i bylo,jen to zde nelze (z pochopitelných důvodů) napsat
pak bych i chápala tu radost,o které Fanynka píše
no,ale sakryš,to by pak pan Nový nepsal svoji reakci nebo ano?
budu o tom přemýšlet

Děkuji Vám, Rozmarýnko, za Vaši účast. Pohladilo mě to.

Nemyslím, že starosti jednoho jsou větší než starosti jiného. Každý máme takové starosti, jaké uneseme. Ale dospěla jsem k tomu, že ty naše starosti jsou právě o těch postojích. Hodně jsem je změnila a radost mi v těch změnách pomáhala i mi je odměnou.

Obdivuji Sarkave, jak to krásně vyjádřila, ten postoj ke starostem: "...a ve vědomé mysli se najednou objevila jenom jednoduchá věta: to všechno je Jedno...já se nejdřív ptala: Jak jedno? Co jedno?...ve stylu chytrému napověz...hloupého...ale pak mi to začalo pomalu pomaličku docházet a od té doby se už jenom raduju!!!"

Zdravím Vás, Rozmarýnko, zdravím Vás, Sarkave, zdravím vás všecky .

Samozřejmě , že přijímám. Vážím si Vaší odpovědi a cítím že je to hodně složité. Přeji klidný zimní den, jdu do terénu pracovat,vnímat, že jiní jsou na tom poooooodstatně hůř než my....Děkuji a jsem ráda za nás za všechny že máme jen "takové starost"

Rozmarýnko, nesouhlasila jsem a nesouhlasím. Proto jsem napsala, že je to doma kontroverzní téma. Vysvětlit nitra svá a nitra svých blízkých není jako vysvětlit např., proč internet nefunguje. Ostatně tomu, kdo neví o internetu vůbec nic, to také nejde vysvětlit. Jsem ráda, že jsem to pochopila sama. Hodně mě to bolelo. I když to není odpověď, přijměte to, prosím, jako odpověď.

Dobrý den, Fanynko, byla jsem skoro týden bez internetu a tak tady teď dávám dohromady nové informace, abych se zase z příběhu jiných - momentálně Vás - poučila.
Fanynko, já trochu nerozumím Vašemu postoji k momentu, kdy pan Nový musel všechno vrátit, v podstatě peníz, který odpracoval a náležel mu. Protože jak tady čtu, Vám i Vašemu manželovi velmi pomohl. Pročetla jsem se i do článků Vašeho manžela, Vaše reakce, i to co se dělo potom. Snažím se porozumět. Rozum mi říká, nepleť se do toho, je to pro Fanynku citlivé téma a asi se k tomu nerada vrací... Jenže na druhé straně, bavíme, li se tu otevřeně, a kde jinde, než tady, kde si máme pomoct, musím se na něco zeptat- dovolíte? taky mě můžete napsat, co je vám po tom, a já to přijmu...
Nerozumím, jak můžete vydržet sdílení pocitu jakési chyby, která se stala v okamžiku, kdy jste přistoupila na pravdu Vašeho muže, že to co dělal pan Nový bylo vlastně špatně...je tak? Protože, kdybyste na to nepřistoupila, pak byste logicky nemohla dopustit, aby někdo pikal návratem asi nemalé částky peněz které si vlastně zasloužil? Tomu nerozumím, anebo jsem někde něco nečetla. a pak se omlouvám za troufalost této otázky. Ale snad vnímáte svojí citlivou a uzdravovanou duší, že nechci ubližovat, jen Vás víc pochopit. a taky si dávám dohromady, že se to Vašemu podvědomí asi určitě nelíbí, byť Váš rozum asi musel řešit nelehkou domácí situaci. Děkuji za odpověď, ať je jakákoliv , jdu pracovat a doufám, že večer doma mi už net půjde. Přeji pěkný den.

To, že jsem se takhle, Makovice, cítila, to nebylo kvůli mému příběhu, ten já už mám zpracovaný, ale kvůli tomu vývoji zde. A jak jsem hledala, „jak z toho ven“, vracím se zase ke své radosti. Rodiče mě ji dali prožít, vlastně jsem se žitím s nimi učila radovat se. Moje „radovat se jak o závod“ mělo na co navazovat. Hledáním jsem si uvědomila, jak lidem radost v životě chybí a že ke své vlastní škodě často o radost ani nestojí. Nikdo je to v dětství nenaučil. A tak si myslím, že je to na mně. Cítím to jako svůj úkol.

Smutek, zklamání a hledání.

Zdravím Fanynko, Váš příběh je smutný,ale necháme to být,cítím z něj nervozitu a napětí, ještě to,zdá se, není vyřešené.

http://www.youtube.com/watch?v=hzrBtogAbpY&feature=related

A když svými úvahami "dotahuji", kam mě přivedl ten program: "abych nikoho neobtěžoval", který jsem v dětství do sebe "nasála", tak právě k tomu mému přiskřípnutí: příliš mnoho pochopení, příliš mnoho ohledů na druhé - špatná míra. Mít to jako životní program, to není v pořádku. Je to pak ve výsledku o strachu, o nesebevědomí, o nesprávných ústupcích, o nemám se dost rád, o tom, že vás druzí nerespektují. Myslím, že právě tenhle tatínkův program mě přivedl až na tyto stránky. Kdoví, jak jinak by se odvíjel můj život? A jsem schopna dohlédnout, jak se můj život bude odvíjet dál, když se tohoto programu, nyní i před vašima očima, zbavuji?

Většinou to ani nevíme, a pak ani nedohlédáme, že právě skrz své mentální vzorce, programy, postoje -či jak se tomu všelijak říká- že právě skrz ně jsme „strůjci svého života i smrti“.

Moje úvahy běží dál, tentokrát o tom, že si každý svými programy nejen vytváříme život, ale i ten jeho konec. Zatímco maminka si svojí láskou, kterou nás celý život zahrnovala, „zajistila“, že i ona byla po celý život a i na konci svého života naší láskou zahrnuta, tatínek to měl ve svém programu jinak. I on byl vlídný, velmi laskavý, plný lásky a obětavě na nás myslel a pracoval pro nás. Kde vzal svůj program, který lze vyjádřit větou „abych někoho neobtěžoval“, nevím. Ano, byl i velmi ohleduplný.

Pamatuji si, když prohlásil, že chce umřít na ulici: padnout a umřít. Byla jsem hodně mladá a to jeho přání jsem vůbec nechápala a nesouhlasila jsem. Ale bylo to o tom, že ho pak odvezou a my -jeho rodina- s ním nebudeme mít žádnou práci. Smrt však k němu byla laskavější: usedl jednou večer na židli a „usnul“. Jeho smrt byla pro nás nepochopitelný šok. Na nic si nestěžoval. Je pravda, že do prudkého kopce se už trochu zadýchával, a tak na procházky si vybíral rovnější cesty, ale i ten poslední den žil ve svém každodenním rytmu.

Opravdu jsme s ním nikdy neměli žádnou práci. Zajistil to svou celoživotní nenápadnou a nikoho neobtěžující péčí o své vlastní tělo i duši. Řídil svůj tvořivý a pracovitý život rovněž i programem „V zdravém těle, zdravý duch“. Nepotřeboval lékaře. Když ve svých 68 letech odcházel do důchodu, řekl mi, že nikdy neměl nemocenskou. Mohl by sloužit jako příklad, že lze žít zdravě, bez lékařů, bez léků. Dožil se ve své spontánní aktivitě 88 let. Hodně poslední měsíce na něj myslím. Na něj a na jeho životní styl. A tak dovozuji zde svými rodiči, že je pravda, že „Jsme strůjci svého života i smrti“.

Jenže, Makovice, ten mazec se sice těžce snesl na hlavu pana Nového, ale bylo to o mně. Já mohla za celou situaci. Že jsem se ve svém životě nechala tak přiskřípnout. Je to o těch mých mentálních vzorcích, které jsem si tu také nahlas řešila.

(Poznámka DK: Na základě manželovy agresivní reklamace nespokojenosti spojené s hrozbou likvidace naší firmy a uvržení mne do vězení, byly veškeré platby vráceny!)

Uvěřila jsem tehdy díky svědectví Revelacao. Střelci mě vždycky inspirovali .

Lékaře jsem k žádné konzultaci nehledala. Transvitalitu jsem pro manžela koupila stejným způsobem, jako Zapper. Věřila jsem, zavolala, převodem na účet zaplatila. Bylo to šťastné řešení pro něj, žije. Bylo to šťastné řešení pro mne, znovu jsem se narodila. Přesto je transvitalita u nás doma těžce kontroverzní téma. Vy jste to tu určitě ještě všechno nečetla...

dobrý den, Fanynko, prosím,můžete se se mnou podělit o zkušenost s transvitalitou, kterou Vašemu manželovi poskytl pan Nový,neptám se,zda mu pomohla,o tom nepochybuji,ale spíše mě zajímá, co na to lékaři,jak reagovali na změnu jeho zdravotního stavu a zda máte takového doktora,se kterým je možno tuto alternativní léčbu konzultovat -jestli je vůbec na to ochoten přistoupit
děkuji a přeji krásný den

Bioenergie je pozoruhodná záležitost! Umožní tomu, kdo ji přijímá, aby ho fyzická bolest přestala bolet i aby se prožívaný i těžký smutek rozplynul a jako mávnutím kouzelného proutku se místo toho usmíval.

Čeština je pozoruhodný jazyk – co všechno jím lze vyjádřit! A pak je to na naší interpretaci, na našem zaměření mysli. Jako příklad bylo nám na SNM předvedeno slovo „matka“ v 7 významech – zkuste si ty významy slova myslí proběhnout .

I já svým zaměřením měla na mysli, co Sarkave – vlastní zodpovědnost.
Ovšem ve smyslu bioenergie je ta věta také dobře formulovaná, jenom to „nemůžu“ se musí změnit v „můžu“.

*******
V souvislosti s odnímáním břemen naší bioenergií našim blízkým jsem si uvědomila, co dříve ne. Vzpomněla jsem si na maminku, která zemřela v požehnaném věku 91 let. Celý život se rozdávala všem svým milým blízkým – pocházela z velmi početné rodiny, všechny je velice milovala, myslela na ně, starala se o ně, když byl z nich někdo těžce nemocný, nebo o jejich děti seč mohla a oni ji to svou láskou opláceli. Posílali jí balíky s ovocem, umně zabalenou kopu vajec v krabici z překližky, kterou speciálně pro ten učel vyrobili, zabijačky. A toho vítání na nádraží, když tu a tam někdo z nich přijel na skok k nám se vidět! Toho upřímného objímání, když s námi dětmi přijela do svého rodiště na prázdniny! I nám, svým dětem, dala lásky! Stále v nás zůstává!

S věkem všelijak nemocná, poslední roky už ani neviděla, přesto pro nás každý týden upekla buchty, koláče, připravila bohaté pohoštění, jak se na nás těšila, že po práci na chvíli se svými dětmi zajdeme. To bylo radostné vítání u dveří a pak mávání si z okna! O všechno, co jsme za týden prožívali, měla živý zájem, prožívala s námi ty události. Ta její radost!

No a pak jednoho dne se něco v jejím bolavém těle přihodilo. Snažila se, ale už neuměla být soběstačná. Začali jsme se u ní střídat, my tři sourozenci. Já jsem si myslela, že ta krize jejího organizmu pomine a věřila jsem, že naším spojeným úsilím se to překlene a bude zase dobře. Bylo pro mě radostí chodit za ní a trávit s ní a ulehčovat jí ty její bolavé dny a noci. Pomáhat jí oblékat se atd., uvařit jí, uklidit, aby se všechno lesklo - i když ona už neviděla, číst jí, zacvičit si s ní, zazpívat, povídat si, vzpomínat, smát se, objímat se. Byla jsem ráda, že byl klid a čas říci jí, jak moc ji mám ráda, poděkovat jí za všechny ty krásné vánoce i jiné svátky i všední dny, v nichž nám vytvořila teplou atmosféru domova.

O bioenergii jsem tehdy vůbec nic nevěděla, ale teď vím, že to bylo přesně to, čím jsme se sourozenci maminku drželi při životě. S tou naší spojenou bioenergií jsme „jeli“ všichni tři pro naši maminku na plný výkon –k tomu samozřejmě každý rodinu a práci– 5 měsíců. Pak jsme začínali mít současně zdravotní problémy i my – srdce, tlak, nesoustředěnost- už přesně nevím, co všechno. Švagrová mi volala do práce, že se o mého bratra bojí, že ho raní mrtvice, ať vezmu „službu“ za něj, což jsem jí ráda slíbila, ale nebyla jsem si jista, jak to zvládnu, protože mi srdce bušilo k neuklidnění. Bratr ale nechtěl, protože to bral za svoji „povinnost“. A den na to maminka zemřela. Všichni tři jsme ji drželi za ruce do jejího posledního vydechnutí.

Napsala jsem to proto, že je třeba si uvědomit, že nemocný člověk si tu energii už neumí „vyrobit“ sám a že pečující tu energii sám sobě musí nějak zajistit, jinak onemocní také.

A tehdy, když jsem panu Novému volala pro transvitalitu pro manžela, on skutečně umíral, protože já sama tu energii už neměla.

Díky Vám Rozmarýnko za interpretaci mnou nedořečeného a Vám pane Nový za "pravou míru".
Ano.Amen.

Dobré odpoledne sarkave i Fanynko. Jsem hlídací babička a tak chvilek, kdy mám na sebe čas je docela málo, a počítač cpu ještě do těch chvilek navíc Vidím, že všichni jsme na cestě k novému poznávání a po pravdě mám mnohdy co dělat, abych vyřčenému porozuměla. Větu, na kterou pan Nový upozornil, bych já chápala stejně jako sarkave a myslím, ji stejně vnímáte i Vy, Fanynko. Já si myslela a v podstatě ještě furt si myslím, že břemeno jiného člověka , jeho starosti - jeho problému či bolesti z něj já sundat nemohu, myslím, že se sundá tím, že se problém vyřeší, či bolest odstraní...ale tuším, že dle učení pana Nového je to jinak...hm, asi ano, on o tom něco jistě ví, ale v tomto já jsem naprosto na začátku a spíš rozumím myšlence sarkave, že bych ráda pomohla, nicméně třeba teď za syna jeho problém s rozchodem s dívkou já nevyřeším. Musí on , ale já na něho myslím, posílám mu svoje obláčky energie - vydrž se- vše je tak, jak má být, usmívám se v duchu na něho, ale nevím jestli je to ono. Já myslím, že ano, tak mu pomáhám jinak než fyzicky, ale hlavní břemeno, ustátí této nelehké situace je na něm a tak to myslím myslela i sarkave.
Souhlas s tím, že pokud nebudu v harmonii těla a duše já, těžko mohu zachraňovat - přeháním, ale myslím tím- pomáhat jiným. Vím, že i když se můj život hodně posunul k vnitřnímu klidu, s energií asi kvůli mé roztěkanosti pracovní a mnoha starostem mi prostě zuatím tak jak bych chtěla pracovat nejde nejde. Ale chci a krůček po krůčku se sunu ku předu. Asi dělám ještě hodně chyb a spoustu věcí nevím. každopádně děkuji i za to, že jsem Vás tu všechny potkala

Pane Nový, Nesmírně si vážím Vašeho vstupu a protože věřím tomu co říkáte, čeká mě dlouhá cesta osobního vzdělávání a vyladění, aby ta moje pomoc vypadala tak, jak si představuji. To, že jsem na lidi blízké i méně blízké podvědomě napojená cítím, protože, když je jim těžko, je i mě fyzicky nedobře a vím, že se něco děje. O energii prosím a děkuji každý den, v podstatě jsem spokojená, jen ne někdy se sebou až tak. Péčí o druhé jsem trochu zapomněla na svoji tělesnou schránku, ale tu teď díky Vám detoxikuji a učím se, jak se sebou zacházet. diskuze tady jsou opravdu přínosem a každý kdo chce, v nich pro sebe potřebné najde
Učení nejen o energiích vnímám, čtu a čtu... Pohodové dny a mnoho energie pro Vaši práci přeji

Nesouhlasím s větou:
Za druhého nic odžít ani z něho nic sejmout nemůžu.
V transvitalitě dělám jen to a bioenergotok mezi bližními to jen potvrzuje. Všichni, kteří kohokoliv nabíjí chtě i nechtě, snímají dotyčnému jeho životní břemeno. Ostatně postup je věrohodně popsán i v historickém románu o léčiteli Ježíšovi.
Smyslem je být v harmonii a radosti i za těchto podmínek, protože právě nabíjení bližních a snímání jejich psychobřemen je projevem duchovní lásky k nim i k životu samému skrze ně.

Milá Rozmarýnko,
máte pravdu, prožíváme to my se srdíčky na dlani tak podobně...nenapíšu Vám nic nového, vždyť Vy to od začátku cítíte správně a tak ráda byste svým milým pomohla...jojo...
Pan Nový svou praxí,- zjednodušeně řečeno-dokládá, že naše tělesné schránky jsou "kamny na vlastní pohon" a paní Hay už pouhými tituly svých knih říká, že zdraví budeme tehdy, když budeme milovat svůj život. Mysl, srdce a činy. Duch, duše, tělo.Harmonie.
Za druhého nic odžít ani z něho nic sejmout nemůžu.Konat musíme každý sám za sebe.
Člověk toho tolik dostává...každou sekundu...a tomu poznání se říká vděčnost a už to samo o sobě léčí...omlouvám se, musím končit, tak zase příště...

Jste tady pro nás, Rozmarýno, taková nová, čerstvá SÍLA. Je to pro mne velmi osvěžující. Mám ráda změny a vy sem s vaším zralým a zdravým pohledem na život tu změnu přinášíte!

Ani mně se nešlo radovat, když manžel trpěl, a jak ! Pomáhala jsem mu všestranně. O energiích jsem nic nevěděla a ani teď toho nevím mnoho. Ale ta síla, když jsem ji pak transvitalitou začala dostávat, ta ze mne zase udělala člověka, ženu. Vy ovládáte reiki, jak jste vedle psala, tak o tom, že i vaši blízcí nemocní spotřebovávají i vaši energii a z toho pak jsou i ty vaše smutky, psát víc nemusím. Tady se teď učím, jak svou energii si vytvářet a jak s ní hospodařit. Detoxikuji, jak jsem si spočítala - vlastně začínám 6. rok. No a pak ty postoje - co všechno jsem si uvědomila, co všechno jsem přečetla a pak pochopila. Cítím se však pořád být na začátku.
A proto tady dál chci zůstat, i přes ta "nedorozumění" posledního týdne.

Děkuji za poučení . já nejsem jen smutná, ani jen veselá, opravdu sem chodím pro rady a když čtu, Fanynko, co všechno jste si už prožila....držím palce, aby Vám život plynul tak, jak Vy chcete.

Ano. Učím se hledat i sebemenší pozitivum na zdánlivě nedobrých situacích.
Za vše děkovat ... Začnete se pak dívat na věci z jiného úhlu a to pomáhá ke zklidnění Vás i celého okolí.
Krásně tady sněží.

Dobrý den, Rozmarýno . Píši vám sem, protože mám ráda pohodu a myslím, že vy také. Revelacao má také ráda pohodu a dívá se sem na nás a je ráda, když si tady povídáme.

Odpovědět na vaši otázku je pro mne najednou hodně těžké. Ten smutek, ta lítost ! O něco usilujete, aby se lidem kolem vás dobře dařilo, ale pak vás to převálcuje s nimi. Každý to známe – děti, vztahy, nemoci...

Jenže váš život běží dál, a tak je potřeba se nadechnout, umát se do sebe (i když se vám vůbec nechce) a vzpomenout si, anebo pochopit a učit se všechny ty programy, které vám život udělají hezký, abyste se v něm dobře cítila. Je to o našich postojích – a těch je opravdu hodně – tisíce. A pak je to o údržbě, ale spíš o regeneraci, takovém znovuoživení našeho těla. Když se to daří, odměnou je vám radost. Taková dlouhá cesta to je k té radosti ! Právě přes ty smutky, přes ta utrpení a jak je uvnitř sebe zpracováváme. Je to cesta k tomu, že si vážíme všech zkušeností (i těch špatných), je to cesta k vděčnosti a pokoře. A o tom hledání to tady s námi je. Jsem ráda, že hledáte s námi. Jednoduchý návod neznám.

Šárko, zdravím a přeji vše dobré, ptám se, jde se Vám radovat i když nejbližším není dobře? prosím, to není žádný nezdvořilý dotaz, já jen marně usiluji o to, jak se radovat, když určité lidské věci se mi nedaří přijmout a nutí mě naopak být smutnou, protože taktéž mám v blízkém okolí mám nešťastné lidi zdravotně , téměř bez naděje , nejde se mi radovat, když je to bolí. Já myslím, že i smutek patří k životu, pochopitelně nechodím celý den smutná, ale ani se pořád nedokážu smát - usmívat. Jakékoliv rady , byť podané velmi odborně a pro mě často nepochopitelně pak převálcuje nějaká situace která přijde a já se nějak chovám, Neprogramuji se, to v dané situaci asi ani nejde. jsem člověk- ženská , většinou se chovám, jak mi velí srdce a pak rozum, přiznám se. A to někdy pláče, někdy se směje a někdy vyčkává... pěkný den přeji.

Dobrý den všichni milí,
ráda mrkám na stránky pana Nového a v téhle diskusi mi nedá než se s Vámi podělit o radost z toho, co se mi přihodilo na podzim při česání jablek...myslela jsem tehdy na spoustu věcí...na to, že kamarádka onemocněla vážným typem nádoru, že děti tráví víc času před obrazovkou počítače než venku na vzduchu, že člověk někdy žije víc v minulosti než v přítomnosti, že pro zdánlivě "nutné" práce nemá čas na sdílení...a pak jsem už nemyslela na nic...a trhala jablka a "hnízdila" každé zvlášť do košíku...vzala košík, štafle a odcházela ze zahrady...a ve vědomé mysli se najednou objevila jenom jednoduchá věta: to všechno je Jedno...já se nejdřív ptala: Jak jedno? Co jedno?...ve stylu chytrému napověz...hloupého...ale pak mi to začalo pomalu pomaličku docházet a od té doby se už jenom raduju!!!
Šárka.

Revelacao,
veverkám a kunám se daří dobře, tedy já v to věřím, pan výr mě o tom každou procházku bukovinou ujištuje

Být na mně, jaro bych ještě nechala spát. Uvítala bych zimu. Přírodě chybí bílá peřina a trocha toho mrazu. Sněhové královně se k nám nechce. Zapomněli jsme na dárky pro ní, asi ...

Psala jste "mnohde se nechytám" ... v souvislosti jsem si vzpomněla na radu p.Nového ..."sedněte si tiše na lavičku a jen buďte...." možná si pamatujete, mě oslovila a pomáhá mi. Sice navenek vypadám, že mám ruce složené v klíně, ale vy víte, že uvnitř mě to doslova burácí a pracuje na plné obrátky a pak stačí pohlédnout na své dlaně a podat si je s vesmírem, zamávat měsíci a sepnout je před sluncem.

Hezké dny.

Všem.

Krásné ráno, Heřmánku .

Myslíte

Za přejmenování se omlouvám, s pokorou.

Což takhle dát, Sluníčko, jinou námitku. Myslím, že zřizovatel těchto stránek je poměrně dost silná osobnost a že svoje si hájit umí.

...ano, vibrace
Zkusili jste se někdy zamyslet třeba nad tím, že tyto stránky někdo musel zřídit, že musí platit doménu, že musí platit správce sítě atd... opravdu bych chtěla vidět, jak byste se tvářili, kdybyste měli např. webovky na výklad karet, horoskopů aj. ateď by vám tam neustále někdo ltrdil, že výklad jiného xy je taky dobrý protože...a možná i lepší, protože vy jste někde četli atd.

a když jsme u těch vibrací, že zastánci jeho učení a šiřitelé jeho učení tu tedy chtějí mít vibrace třebas právě jeho učení

Děkuji za krásná slova, Fanynko.
Bůh chrání každého, ať si to přeje, nebo ne, ať v něj věří, nebo ne. To je pravda o této vesmírné síle. Dává nám energii. Bezpodmínečnou lásku. Bez ní bychom nebyli.
Řekla bych, že vibrace nehledáme. Vibrujeme tak jak se cítíme a tím se k nám přidružují stejně vibrující - cítící ... A to pak koukáme, kdo se to k nám přivibroval ...
Dobře se cítíš - máš kolem sebe šťastlivce.
Nedobře se cítíš - přijdou brblající a jsou rádi, že mají kolem sebe stejné.
Následně se nabalují další (třeba zlostní hašteřivci, politici ...atd.) a další stejných vibrací ... Vlastně jiní se k vám nedostanou ... jen ti stejní.
A kdyby ano, tak se rozhodnete co dál ...
Už jste viděla aby bylo krásně "brblíkovi" se šťastnými? Je nesvůj a chce jinam ...
Tak se to děje i opačně ...
A není to jen o těchto vibracích ...
Ve Váze jsme se přece spojily na pomoc Kateřině ... chtěly jsme pomoct ... vibrovaly jsme stejně a síla na Ostravu se pěkně šířila. A tak to je ve všem. Sluníčko přivibruje stejně smýšlející, Bumbrlíček také, Levandulka kdysi měla také své vibrace ... Heřmánka! Taky... Vycítíte to přece vždycky jak kdo vibruje ... A je to velmi zábavné pozorovat.

Přát Vám, Revelacao, aby Vás Bůh ochraňoval, je zbytečné, protože už se to stejně děje.

K těm vibracím: Myslím, že když člověk "roste", tak hledá ty správné vibrace k sobě. Ale později, vibrovat si stále stejně, vede ke stagnaci, k zakrňování. Zatímco různé vibrace jsou "kopance", které nutí přemýšlet a nezůstávat zajetě v kolejích stárnutí.

Hodně zdaru v životě, PepoKopřivo .

dobrý den,

vracet se na stránky dědka nechystám - jsou tu rozdílné vibrace

navíc můj "borec z ameriky" říká: jste tím, čím je vašich 5 nejbližších přátel ...

byl tady nápad, abych si udělal vlastní web ...

takže mě najdete na www.youtube.com/pepicekkop a samozřejmě na facebooku - http://www.facebook.com/josef.kopriva

mějte se tu famfárově!

Přiznám, že se mi to neděje často ...
a jestli se to náhodou stane, pak se tomu nevyhnu i v budoucnu - pokud nenajdu příčinu...
Přemýšlím nad tím proč se to děje ... tedy v mém případě ... ne v jiných.
Zkoumala jsem "Zrcadlo" 1: "Netolerance k jiným názorům?" To se mi nezdálo pravdivé...
Druhé zrcadlo?
Kritika a odsuzování těch povah, co se v mém zorném poli objevily?
Že by?
Člověk neví, co nosí zabudované v podvědomí a když to vibruje ven, přijdou situace, kdy se objeví takoví lidé ... a čistíme se ...
Těch zrcadel je víc - teprve je studuji ...
Musím se smát, jak zákonem přitažlivosti přitahuji to o čem se zrovna učím ...
Takže odpovídám:
Po nárazovém "údivu" přichází zamyšlení a pak užitečná věta:
"Přece je to opět pouze JEN nová zkušenost a ne "katastrofální vlastní selhání" ..."

To ne.
Pepa momentálně titulkuje zase jedno skvělé video - "Obřad hořící misky".
Jak uvolnit věci, které nám už neslouží (omezující přesvědčení, strachy atd.) a nahradit je těmi, co nám sloužit budou k naší spokojenosti ...

ZMĚNA JE ŽIVOT
Nemyslím, Revelacao, že je Vám prima, když na Vás druzí útočí. Zalézt a čekat, až tsunami se převalí? Nechávat se vyhánět ze svého světa, který máte ráda? Ze svého života? A za čas to samé? Takový kolotoč dokola? A že to nejde zařídit jinak?

Jsem samá otázka! Než jsem začala se změnami ve svém životě, také jsem byla samá otázka. A postupně mi vyskakovaly odpovědi. Moc jste mi pomohla, i k těm změnám - to tady každý ví. Třeba jenom tím, že jste stále tady. Určitě jste pomohla i mnoha jiným lidem. Tím, jaká jste - laskavá. Té laskavosti máme myslím všichni v životě málo. A ještě: Byla bych moc ráda, kdyby se sem vrátil i Váš mladý přítel .

To je tak milé,
zmátlo mne to tak, že jsem se honem musela podívat na pravé jméno ...
Občas se tady mihnul i Bert, takže se nedivím, že vzniknul i Bedřich.
Co když nějaký opravdu je?

Nabyl jsem dojmu, že vás pan Bedřich Nový zas až tak moc nezaujal...

Ráda Vás vidím, Heřmánko!
Na poli hudby - mojí profese - jsem často jako každý "mlaďoch" - trousila kritiky na všechny strany - bouře protestů nad "špatnými interprety" - moudrost sama ...
Je to myslím s mlaďochy stejné ve všech profesích. Jsou tak milí!!!
Kritika a napadání mi padaly zpět na hlavu jako krupobití ... Nechápala jsem proč.
Když jsem s posuzováním přestala, rozhostil se mír ... (díky Louise!!! )
Je to jen o pochopení, že druhý může mít klidně jiný názor ...
Není-li mi zrovna libé hraní někoho na podiu, může přece potěšit spousty jiných ...
Dal do přípravy moře hodin! Nadšení a lásky!!!! Ladí s jinými...
Já zase ladím také s jinými ... mohu ladit dokonce s jedním, se kterým už neladí nikdo ...
Není-li mnou pochopena jistá filozofie, jiní s ní mohou harmonizovat ...
Miluji své knihy, jiný zase jiné ...
Hlavní je, nechat svobodu názorů každému ... a necítit se napaden, když kolem víří jiné názory.
Klidně přiznám, že mnohde se "nechytám".
No a?
Chytám se jinde ... A je mi prima ... Dovolte si prožívat radost tam, kde jste se chytli!
Heřmánko, co veverky a kuny? Necítí už jaro?

I když jsem přečetla celou knihu od L.Hay, nezavrhuji Dědka kořenáře. I když jsem pročetla celé stránky pana Bedřicha Nového, neodradilo mě to v přečtení knihy Focusing od E.Gendlina. Používání dovednosti Focusing mi nezakazuje začítávat se v Tao Te Ting... ne nemám zde v úmyslu vyjmenovávat, co čtu, z čeho se učím, co mě oslovuje, jen jsem chtěla tím vším naznačit, že i nejoblíbenější jablečný závin nebo-li štrůdl se může přejíst

Proto je bezvadné, že jsme tak nádherně různorodí, svět pestrobarevný a čas plynoucí

Hezký den všem.

...ještě je samozřejmě i čtvrtá garáž...prázdná, se vzpomínkou...to jaká bude, závisí na předchozím

uložené nemám...ale nevadí

nejčastěji se vyskytují dvě garáže:
1. stále se lesknoucí auto..neděláš téměř nic jiného než ho opečováváš...ale ono i tak zestárne a nakonec se zjistí,že i když nádherné, stejně bylo nepotřebné, nevyužíté

2. opačný extrém - auto neustále používané, ale vůbec neudržované...je sice prospěšné - ale jak dlouho, než se celé rozsype...

3. auto dostane po užitečné práci potřebnou údržbu, pravidelné opravy a kontroly...až do doby,kdy také odejde stářím a opotřebením

To, cos vysvětlovala ve smazaném - a moc hezky- jestli to máš uložené, hoď to sem, každý si to jistě znovu rád přečte - tam nebylo nic, co by napomohlo změně postojů (ale třeba to tam bylo, jen jsem to nepochopila).

...učení pana Nového je mnohem mnohem dál aspoň podle mne a samozřejmě obsahuje i mentální vzorec...ale jeho učení je komplexní - ne oddělené od celku...zkus přemýšlet o těch autech a jejich péči, jak jsem psala...tam je kousíček odpovědi

Kladu si otázku: Jaký je rozpor mezi učením L.Hayové a učením p.Nového? Žádný nevidím.
Pan Nový nás učí pochopit fyzično-chemično těla a možnosti jeho čištění, L.Hayová čištění duše, tj. našich vztahů, postojů. Jsou to 2 stránky jedné mince.

Všichni tady uznáváme důležitost a potřebnost dýchání, cvičení, využití bylinek atd. Ale chybné životní postoje nám toto nemůže změnit. A pokud své chybné postoje nenajdeme a nezměníme, budeme si stále -zcela zbytečně- vytvářet stále tytéž stresové situace, budeme setrvávat ve svém bludném kruhu. Proč rozdýchávat stres, který nemusel vůbec vzniknout?

Nemyslím, že bychom toto téma měli zúžit pouze na L.Hayovou. Vždyť těch autorů knih, které nám nabízí různé techniky pro mentální uzdravení se je už pěkně dlouhá řada. To přece nejde přehlédnout, nebo odmítnout jako neužitečný nesmysl.

Milá Revelacao, má rada, ať si založíte vlastní stránky byla upřímná, ne ve zlém. Vy sama víte a vím i já, že tam hluboko uvnitř jste pořád plná strachu, ten neschováte,nezabalíte ani před sebou ani přede mnou. Chce to jen vykročit. Vy jste zasvětila život učení L. Hay, já léčitelství pana Nového...jestli si myslíte, že to bylo lehké a zadarmo (a to nemyslím peníze), tak to se velmi mýlíte...i těch jiskrných střetů (hi hi když jsem beranka beranovitá)...tyhle stránky spláchly mnohé potoky mých slz...ale nakonec se to povedlo, naučila jsem se nacházet radost...ale tu opravdovou, která začíná v bažinách, přes pralesy trní a kopce pokory...teprve tam pak na vrcholu hory se rozzáří to nejjasnější slunce

...nemá smysl schovávat hlavu do písku a tvrdit, že utrpení není...ale je to vaše cesta, kterou jste si vybrala...jen musíte najít odvahu, pro ni taky něco udělat...ani mě nikdo nezametal cestičku, když jsem rozjížděla cvičení..pěkně lepicí pásku a nůžky do ruky a lepit plakáty na sloupy - nepříjemné? rozhodně...ale bez toho to nejde...přednášky?...hodiny na internetu, domluvit, představit, vymyslet,co je zaujme,učit se atd...to nikdo za vás neudělá..a čas...ráno jsem vstávala v pět a před hodinou se vrátila, zítra vstávám ve čtyři...ale vím už, jak najít radost přeji vám moc úspěchů ...a prosím, neberte to jako, že vás vyhazuju, jen je to ode mne upřímná rada jak vám pomoct .-)

Zrušení rubriky Draka jsem tušila, ale i přesto mne zasáhlo.

Protože respektuji řádky pana Nového:
"... Diskuze zde je určena hlavně na podporu prezentace vzájemných zkušeností našich klientů při užívání našich výrobků a pro rozvoj přátelských vztahů."

Nejsem si jista jestli tato rubrika je vhodná.
Takže možná zanikne i ona.
Respektuji.

Postřehla jsem návrh v rubrice "Draka", ať jdeme do své rubriky.
Tedy když si chceme o Louise povídat ...
Tedy přesněji, ať založíme rubriku se jménem L.Hay.
Dovolila jsem si vejít sem ... a použít tento odkaz.
Jméno je v názvu čitelné, tak se dá lehce najít.
Kdo má chuť si o myšlenkách L.Hay popovídat, mohl by třeba tady.
I když vůbec nevadí, kdybychom se třeba časem někam odklonili a probrali tady "kdeco".
Ono totiž to "kdeco" k Louise vždycky patřilo.
Vyřešený problém "kdeco", posune život dál a potřebnému uvolní dýchání a tím funkci celého organizmu a hlavně Duši.
Takže pojďte do domu Louise Hay, narozené 8. října 1926.
Možná se tady vytvoří nová Váza laskavosti a tolerance ... spojení s ní pocítíme všichni.
Kdo ví...

http://www.youtube.com/watch?v=Qu3B-Oo1v00&feature=player_embedded#!

inspirativní video od Louise L. Hay
http://www.youtube.com/watch?v=i_KdLqz2m6k