Petrklíč

Petrklíč, Prvosenka jarní

Primula vesris

Petrklíč, Prvosenka vyšší

Primula elatior

 

Na jaře je petrklíč kvetoucí žlutou ozdobou nekosených luk, ve světlých parcích, řídkých lesích, nevysušených pasekách, často v blízkosti vody a oblíbené ranní mlhy. Na šťopce chomáč žlutých květů do výšky dvou pídí se nedá splést ani přehlédnout. Sbírá se květ, někdy i list a na soukromém pozemku i kořen, který je jinak v ČR chráněný. Ale ten je z celé rostliny nejúčinnější obsahem až 10 % steranových a terpenových saponinů, kvůli kterým je ale veden jako jedovatý, protože pozřen-li ve vysokém množství, poškozuje červené krvinky. Ovšem to je v dávkách, které by si vařili samostatně jen zoufalci nebo praštěnci palicí… Terapeutické dávky jsou bezpečné. Květ i list mají saponinů asi pětinu až třetinu.

Kromě toho petrklíč obsahuje další zajímavé složky, jako třísloviny, silice, cukry, glykosidy a kyselinu křemičitou. A kořen ještě navíc i kyselinu salicylovou, tedy podobně jako kůra vrby nebo tužebník jilmový, tedy acylpyrin proti horečce, srážlivosti krve, trombóze, oběhové nedostatečnosti, virózám a nemocem z nachlazení. Pokud cílíte na sběr kořene, cilte v březnu nebo říjnu. Na květ máte časné jaro.

List i po odkvětu obsahuje zase navíc až 6 % vitamínu C.

Obvyklé dávkování květu nebo listu petrklíče je asi 1 g, tedy 1 lžíce na 2 dcl vody 2xD. Při migrénách, bolesti hlavy, nespavosti, nervové slabosti, závrati a podobných neurologických potížích včetně blokád nervů u páteře se dává krátkodobě i několikrát větší porce. Přidal bych kopretinu řimbabu, chmel a černý bez.

Petrklíčokořen se používal při dně, revma, hostci a močových kamenech, nervodrásání, hlavybolu, neusínání a k chlácholení… to s pomocí osvědčených bylin, jako je kozlík, meduňka, mařinka, srdečník, arnika, chmel a podobných. Také se odvar používal ke kloktání při angínách, bolestech v krku, zánětech nosohltanu a oteklých hlasivkách.

Nedá mi to se nezmínit, že se sice nevyrovná Dubovkám RK, ale je jemnější, méně rasantní, takže pro zpěváky je odvar většinou použitelný pro jasný hlas. Pokud ale potřebuje mít zpěvák hlas kuřácky zastřený, nechť kloktá květem divizny (s obsahem dráždivých trichomů) s dubovou kůrou. Podílem dubové kůry si potom reguluje míru zastřenosti. Též lze zesílit zastřenost delším varem dubové kůry, kdy vzniknou tmavohnědá barviva flobafeny, které zastřívají hlas skvěle až na pokraj slyšitelnosti. U Dubovek RK tento zastřívací efekt funguje teprve, až u téměř vypotřebované dlouho v kapse nošené lahvičky s posledním již dosti zoxidovaným zbytečkem Dubovek. Naopak čerstvé Dubovky z rozprašovače do krku obvykle hlas velmi projasní, a pokud RK aplikujete proti ucpanému nosu rýmou i do něj, váš ukrutný řev projasní celý dům a zklidní mysl všech náhle nepřítomným kolem. Jakmile ozvěna řevu ustane, budete se cítit mnohem skvěleji. Ale protože jsme u petrklíče, začněte tedy odvarem kořene, a pak se uvidí, jestli je potřeba přitvrdit. (pokud je muzikant na moll, je vhodnější petrklíč, jinak je Dub na dur :-)

Odvar kořene se vzhledem k saponinům používal i jako slabší projímadlo. Ale tytéž saponiny zase zlepšují průtok krve srdcem a srdečním svalem, takže se přidával i do směsí proti angíně pectoris s hlohem, srdečníkem, jablečníkem, arnikou, violkou vonnou a močopudkami, například břízou, jehlicí, celíkem, blešníkem aj. A pro klid duše i mysli s meduňkou, chmelem, mařinkou, kozlíkem, dobromyslí. Tyto kombinace se používaly i při mrtvicích, nervotřesech, psychoúnavách, epilepsii, pro čištění krve, a tak vůbec na kde co.

Kořen se používal vzhledem k močopudnosti i při vodnatelnosti, nedostatečné tvorbě moči a zádrži vody, takže se kombinoval s ledvinovými kytkami na diuretikum: bříza, celík, mydlice, medvědice, brusinka, vrbovka, rdesno ptačí, kopřiva, přeslička a vrbice bílá, případně tužebník.

Když se sbírá květ, tedy jen jeho žlutá část. Pokud vám při sušení zezelená, tak proběhlo pomalu a enzymy spotřebovaly větší část účinných látek ve snaze zabránit rozpadu buněk. Tedy to vyhodit do kompostové žížalovny a další již sušit rychleji průvanem do 35° C. Skladovat bez přístupu vzduchu v přítmí.

Upotřebení květu je podobné s kořenem, jen je potřeba ho do čaje dávat poněkud více. Čaj ale provoní medovou vůní s uklidňujícím efektem na respirační potíže i problémy nervového původu včetně přechodových, nenáladovitých a návalovitých u žen.

Petrklíč se ale asi nejvíc uplatnil při respiračních potížích pro rozpouštění hustých hlenů v plicích, pro vykašlávání, na protizánětlivá působení v dýchadlech, suchých zánětech, bolesti půdušek, dráždění na kašel, zvláště neproduktivní, stařecký a tuberácký a speciálně u starého majitele opotřebeného srdce. Zde tedy příklad kombinace respirační směsky: Podběl, divizna, lékořice, máta, tymián, yzop, mateřídouška, sléz, topolovka, jitrocel, len, lípa, vlčí mák, břečťan a mnohé další oblíbené počínaje heřmánkem.

Odvar z květů se používal na bolest zubů nebo na rány (no nevím…). Uvádí se, že saponiny kořene mají cytostatické účinky, tedy podobné koncentrátu saponiomů z Yuky shidigery (dostupné výrobky bez tohoto zdravotního tvrzení: Golden yacca nebo Diamond yacca). Všemu tomuto textu dává korunu tvrzení, že čerstvá šťáva z listů se přikládala na vykloubené končetiny. To ovšem naznačuje, že petrklíč není všespasitelná rostlina, ale dostupná, nápadná, magická a bylinkáři často používaná vzhledem k obsahu saponinů na všechno a s nezapomenutelným léčebným prvkem vírou, že to možná pomůže.

Nicméně všechny mnou popsané kombinace jsou cvičením, jak lze namíchat směsi bylin, aby byly účinné i bez pohledu na vaši víru v petrklíč, jako na ztepilou hambatou modelku na první straně katalogu autosalonu.

 

Prvosenka vyšší nevoní a má tmavší květy, takže jen frajeří a na účinek prvosenky jarní se jen dotahuje velikostí a obsahem saponinů. Používá se víc do vlasových koupelí a k omývání mastné a pórovité pleti.

Přihlášení uživatele