smil

Smil písečný

Helichrysum arenarium

 

 Na suchých písečných svazích na osluněné straně jihomoravských kopců a suchých luk se dá nalézt zvláštní odolná a u nás chráněná rostlina s lidovým názvem Protěž písečná. Roste tam, kde to jiné agresivnější rostliny již vzdaly, protože polopoušť jim nevyhovuje. Tak tam zůstávají jen nekonkurenční chudé trávy a smil má lepší životní prostor. Vysoký je jen od kotníku pod koleno a je takový zvláštní chlupatým provedením, kterým se účinně brání odparu své vzácné tkáňové vody. Prostě je to kytka, do které by člověk neřekl, že patří mezi nejlepší hořké byliny na játra, žlučník a trávení.

Sbírají jen od června do září chundelaté žluté květy a suší se do 35° C. Po nasušení je velmi  lehká, jakoby nachmířená, vzdušná a zaujímá velký objem. Ten vlastně je velký i před sušením, ale po něm je o odpařenou vodu lehčí. Sesýchá se 4:1.

Smil je typicky flavonoidní droga, která své účinné látky raději rozpouští do alkoholu, protože nejsou ve vodě moc rozpustné. Nicméně se z ní čajozápar dá uvařit, v poměru asi 1 g, tedy 1 nadýchaná lžíce, do 2 dcl vody a popíjet na trávicí potíže 3xD, obvykle po jídlech nebo podle potřeby. Čaj je velmi hořký, ale hořkost se dá celkem snadno a dlouhodobě vydržet. Protože tento čaj mohou i těhotné a kojící, tak potom není překvapením, že i mléko kojících je nahořklé. Mimina to ale dlouho neřeší, protože “hlad je hlad”, a tak mají podporu trávení proti bolestem bříška s obtížnými prdy vyřešenu v podstatě jako bonus.

Já vyrábím koncentrát s vyšším obsahem lihu i hořčin s důležitou přítomností Smilu písečného s názvem Zeměžlučová směs 12K, kde smil je vykoupán v nejlepší společnosti hořkých bylin a dalších vhodných, jako je zeměžluč, vachta, hořec, pelyněk, čekanka, pampeliška, libeček, puškvorec, andělika a dalších. Širokou směsí, což je moje specialita, se vedlejší účinky bylin ředí do bezvýznamnosti a společné se sečítají pro potřebný účinek. Ono vždycky není u různě sehnaných bylin jisté množství jejich účinných látek, když bylo vegetační prostředí třeba pro konkrétní rostlinu nepříznivo, takže jsou některé bylinky skvělé kvality a jiné chabé. Po součtu je směs ale vždycky velmi užitečná jako tým. A o to nám jde, aby byla směs spolehlivá. Na byliny má také důležitý vliv sušení. Vyšší teplota odpaří níževroucí silice, takže vám voní sušárna, ale do čaje a pak do vás už skoro nic nezbyde. Typická je meduňka, která snese jenom průvan, protože její silice se odpařuje již něco málo po 30° C, takže po nasušení větším teplem máte jen prázdné seno vhodné pod nosnici do hnízda, aby vajíčka nebyla od bahna z pařátů... U smilu je to podobné s tím rozdílem, že flavonoidy se neodpaří, ale zoxidují nebo rozpadnou. Tak alespoň hořčiny tak nějak zůstanou.

U lihově zpracovaného smilu na tinkturu apod. se na porci vody asi 100-150 ml dává 1-2 lžičky smilové tinktury (nebo 12K) a bere se to po jídlech nebo před jídly podle citu.

U Smilu písečného je ceněno uvolňování žlučovodů, zvýšení peristaltiky střev, zvýšení sekrece trávicích šťáv žaludku, slinivky i žluči, antihistamiické a protizánětlivé působení, uvolňování křečí ve střevech i ve žlučovodech a žlučníku, podpora trávení, tlumení nadýmání a plynatosti, protialergický efekt, podpora tvorby kyseliny solné v žaludku,

Smil se nedoporučuje u žloutenek a blokádě žlučovodů ze všech příčin.

Skromnost smilu je pozoruhodná a jeho vlastnosti jsou překvapivé, proto je lidově zván “Protěž písečná – jaterní a žlučníková superbylinka”.

Přihlášení uživatele