Téma: stres

Z maminky se vám stal psychický upír, protože jste přijala roli otrokyně a provinilé osoby. Dejte ji do domova důchodců a budete žít obě. Vy se k ní máte chovat jako matka šestiletého dítěte. Máte dávat příkazy, sledovat jejich dodržování, musíte objevit své velitelské sklony, asertivitu hospodáře a řídit domácnost celou a ne jen matku, jinak od vás všichni tečou. Pokud si chce matka ublížit, tak to řešte s psychologem nebo respektujte její přání a odvezte ji do některého západoevropského státu, kde eutanázie je už legální a bezproblémová. Někdy stačí pro klid v domácnosti jí jen říct, že jí ten výlet ráda dopřejete a ona vás přestane šikanovat. Prostě s ní o svých rozhodnutích nediskutujte a její obtěžování řešte, až vyřešíte ostatní povinnosti a regeneraci sebe.
Tento jev je u seniorů častý a mnoho pečujících umřelo dřív stresem než demrntující hysteričtí pečovaní.
Dýchejte Sif 6 2-6xD 10-30 minut. Choďte na procházky do jehličnanového lesa.
K pití PSK + BK + MYK 1+1+1 lžička do 2 dcl vody 4xD mimo jídla a při stresu dle potřeby přidejte 1-2 ml NK.

Je mi 62 let, jsem v předčasném starobním důchodu (z důvodu péče o nemocnou maminku). Měřím 160 cm, vážím 69 kg. 3x očkovaná na Covid, dříve jsem pracovala jako účetní. Léčím se se štítnou žlázou, zvýšeným cholesterolem. Tři roky se starám o maminku (24 hodin denně), která je po operaci pravého kyčle, ablaci levého prsa, chemoterapii pravého prsa. Má velmi zvláštní povahu (nikdo se ji nezavděčí, nikdo nic neudělá dobře, tvrdí že můj manžel ji nemá rád). Bere antidepresiva. Neustále mi vyčítá, že když jsem si ji vzala k sobě domů, tak se mám o ni starat, žárlí na pravnoučata, vadí ji, že si čtu, občas dojedu na nákup. Jsem s ní prakticky 24 hodin stále sama. A to se podepsalo na mém psychickém stavu. Stále bych brečela, je mi vše líto, špatně spím, bojím se něco udělat aby to nebylo špatně. Každou chvíli vyhrožuje, že si něco udělá, nejhorší je, že to říká i před malými pravnoučaty. Několikrát jsem ji přistihla, jak si bere nůž do pokojíčku. Zatím si myslím, že nemá odvahu, aby si něco udělala, ale mě to hodně psychicky ubíjí, ztrácím radost ze života. Prosím o radu jak z toho ven.